Podobenství o mobilu a nabíječce

Docházela mi kapacita baterie v mobilu.
Bylo tam cca 25%. Pořád jsem si říkala, že je to ještě dobré, že to vystačí. Hledání nabíječky jsem odkládala, stále bylo co na práci. To je ostatně takový můj nešvar, který se mi nedĕje poprvé. A vím, že i mnohým z vás.

Najednou mi volal kdosi důležitý a na displeji jen 5%. Ta představa, že zrovna u tak významného člověka bych v půlce hovoru "vypadla", ve mne vyvolávala paniku.

Rychle jsem hledala nabíječku a přitom se snažila jevit, jako že jsem plnĕ naslouchajicí a přítomná. Kde kurnik jen ta nabíječka je? Našla jsem ji nakonec ani nevím kde. Stálo to nervy. Zapojila do elektriky. Zdálo se, že je problém vyřešen. Jenže cosi v pořádku nebylo. Dispej chvíli problikával, jako že se napájení děje, pak zase zhasl, že kontakt ze zdrojem chybí. Nabíječka zapojena, ale šťáva ze zdroje netekla. Kabel byl očividnĕ poškozen.

Nakolik jsem byla schopna být pozorně a plně přítomna v tom důležitém hovoru a kolik jsem si z toho hovoru zapamatovala, si můžete domyslet... Stačilo málo a byla bych odpojena úplně.

Že nešlo ani tak o nabíječku a kdo byl ten důležitý, vám jistě také došlo.

Na své kůži jsem zažila podobenství o Deseti pošetilých pannách. S uvědoměním všech důsledků, závažnosti situace a rizik balím kufry a jedu do Kolína na ignacianské exercicie obnovit napojení na Zdroj. A pak udržovat pravidelným ztišením a nejít pod 30%...

Plán je to dobrý…uvidíme, co mne zastaví příště.