Naslouchání pohnutce k mluvení

Co je to pohnutka človĕk postupnĕ zjistí, až když začne kontemplativním způsobem nahlížet na to, co stojí za konkrétní potřebou nĕco říci.

To, co stojí za potřebou mluvit může být cokoli. Nĕkdy nejistota, jindy potřeba zachraňovat, utĕšovat, předvádĕt se, dĕlat chytrého, jindy nutkání soupeřit, vĕtšinou potřeba vítĕzit a potvrdit se.

Často na to, co to bylo, přijdu až při večerním Examenu...a pak mne třeba mrzí, co jsem vše řekla a co jsem neřekla a mohla jsem říci.

Idealní by bylo být bdĕlá již v tom okamžiku, kdy se rodí potřeba nĕco sdílet. Detekovat to vnitřní chvĕní uvnitř. A rozlišit, zda vyvĕrá z duše nebo z nánosů, z reakcí, ze zranĕní, z bolesti.

V rychlém sledu událostí klipovitého způsobu života je velmi tĕžké toto zahlédbout, natož uhlídat. A zvlášť, pokud můj mozek jede rychleji, nežli bych si přála. 

Mojí touhou je být vĕdomá a bdĕlá ještĕ krok před chvílí, kdy si do úst beru slova. 

Být odvážná, když tuším, že tím co řeknu riskuji.  

Je to tvrdá dřina a veliké sousto. Nevzdám to. Otevírá to Cestu k pochopení.

I proto se vĕnuji Examenu, Community Buildingu.